Léto
12. 2. 2007
Léto
Tenkrát bylo horké léto,
v podstatě začátek tohoto příběhu i lásky této.
To tenkrát kvetly krásné růže,
snědá byla tvoje kůže.
Na hodiny jsme nehleděli,času bylo dost,
vše co jsme dělali bylo jen pro radost.
Tenkrát jsme se potkali při tichém svitu hvězd,
daleko od chaosu měst.
Seděla jsem pod hvězdným nebem na pláži,
pamatuju si to jako by to bylo včera,
vidím to jasně jak sedím u vody a na hladině se můj obraz odráží.
Rozpuštěné vlasy jsem tenkrát měla.
Foukal slabý větřík a hrál si s nimi,
přišel jsi ke mě a dotknul ses mě,byl jsi na mě tak milý.
Trochu jsem se chladem třásla,
a pak jakoby náhodou svíčka,kterou jsi držel v ruce zhasla.
Čas však neměl slitování,
láska zkončila a s ní i milování.
Sny se změnily v prach,
pominula krása i počáteční strach.
Všechno co bylo krásné zmizelo,
voda smyla první nesmělé polibky na čelo.
Růže co jsi my nosíval uvadly,
city k tobě také nějak ochladly.
Všechno se rozplynulo jako mihotavé světlo svíčky,
zůstaly jenom vzpomínky co se mi vybavují se zavřenými víčky.
Doufali jsme,že to bude napořád
a vidíš,byl jsi to ty,kdo přestal mít rád.
Nic ti nevyčítám jenom mě to mrzí,
asi proto při vzpomínkách tečou slzy.
Mám tě ráda ted to víš,
dopřej mi lék....Tvým srdcem to mé uzdravíš.
Tenkrát bylo horké léto,
v podstatě začátek tohoto příběhu i lásky této.
To tenkrát kvetly krásné růže,
snědá byla tvoje kůže.
Na hodiny jsme nehleděli,času bylo dost,
vše co jsme dělali bylo jen pro radost.
Tenkrát jsme se potkali při tichém svitu hvězd,
daleko od chaosu měst.
Seděla jsem pod hvězdným nebem na pláži,
pamatuju si to jako by to bylo včera,
vidím to jasně jak sedím u vody a na hladině se můj obraz odráží.
Rozpuštěné vlasy jsem tenkrát měla.
Foukal slabý větřík a hrál si s nimi,
přišel jsi ke mě a dotknul ses mě,byl jsi na mě tak milý.
Trochu jsem se chladem třásla,
a pak jakoby náhodou svíčka,kterou jsi držel v ruce zhasla.
Čas však neměl slitování,
láska zkončila a s ní i milování.
Sny se změnily v prach,
pominula krása i počáteční strach.
Všechno co bylo krásné zmizelo,
voda smyla první nesmělé polibky na čelo.
Růže co jsi my nosíval uvadly,
city k tobě také nějak ochladly.
Všechno se rozplynulo jako mihotavé světlo svíčky,
zůstaly jenom vzpomínky co se mi vybavují se zavřenými víčky.
Doufali jsme,že to bude napořád
a vidíš,byl jsi to ty,kdo přestal mít rád.
Nic ti nevyčítám jenom mě to mrzí,
asi proto při vzpomínkách tečou slzy.
Mám tě ráda ted to víš,
dopřej mi lék....Tvým srdcem to mé uzdravíš.
Lukasss89
(Dany, 29. 4. 2007 19:26)